Vodárna "Filtry" ve Varšavě v Polsku

Vodárnu Filtry, uvedenou do provozu v roce 1876, navrhl britský inženýr William Lindley, který již dříve získal uznání za práce na projektech železnice a zejména komunální infrastruktury v mnoha evropských městech. Navrhl první podzemní stoky v kontinentální Evropě a spolu se svými syny navrhl systémy pro města v Německu i jinde - např. pro Petrohrad, Budapešť, Prahu a Moskvu - a obrátil svou pozornost také k městskému plánování.

Ve Varšavě vytvořil systém čištění vody, který plynule fungoval až do poslední rekonstrukce. Tady také spolupracoval s architektem Julianem Herde na komplexu budov, obložených červenými keramickými dlaždicemi a dekorativními prvky z pískovce. Plechové střechy byly na ocelové konstrukci a okna měla ocelové rámy. Klíčovým aspektem úspěchu Filtrů je jejich vazba na okolí, kde zelená krajina pokrývá přibližně 70 % této oblasti města. Tento jedinečný a historický komplex infrastruktury je místně "chráněn" a uveden v seznamu světového dědictví UNESCO.

Zlepšení výkonnosti

Tato oblíbená památka zažila od 19. století různé změny, včetně přístaveb v 70. letech, které nebraly do úvahy místní prostředí, a rozsahu a podobě původní budovy nepřidávaly žádný význam. V polovině osmdesátých let dvacátého století započala restaurace původní budovy podle současného architekta Richarda Sobolewskiho z Dorjon International, včetně nahrazení pozinkovaných železných plechů na střeše mědí. Nejnovější, nedávno dokončené nové úpravy budovy byly podřízeny technickým a výkonnostním požadavkům. Došlo ke zlepšení kvality vody dle nejnovějších parametrů a v souladu s normami Evropské unie; a také se podstatně snížilo používání oxidu chloričitého pro dezinfekci a ošetření vody.

Při začleňování složitých technických požadavků do modernizovaného provozu čelili architekti závažným problémům. Z architektonického hlediska přijali původní budovy jako svůj referenční bod. Zamítli zavádění moderních forem a zásahů jako kontrast k zbylé stavbě. Místo toho přijali architektonický jazyk masivní budovy infrastruktury z 19. století. Richard Sobolewski komentuje: "Nekopírovali jsme původní architekturu, ale vyvinuli jsme podobný charakter nového bloku s použitím moderních materiálů. Rozsáhlé měděné zastřešení zde hraje ústřední úlohu a poskytuje budovám tohoto typu výhodu trvalosti."

Architektonickým klíčem je diferenciace architektonických útvarů jednotlivých stavebních prvků. Například strmé střechy s výraznými štíty dosahují kontrastu zejména vůči plochým "zeleným" střechám nad hlavní halou filtrů. Dramatické interiéry jsou výsledkem obrovských prostorů, vytvářených tímto typem infrastruktury v budově, a také cihel a keramických obkladů, dominujících interiéru. Přírodní denní světlo hraje na příslušných místech důležitou roli prostřednictvím štědře rozmístěných střešních světlíků a rozsáhlého svislého prosklení.

Oživení povrchů

Problém rozsáhlých fasád bez oken, diktovaných budovami tohoto typu, byl úspěšně vyřešen osázenými náspy, vytvářejícími parkovou krajinu, a také kontrastními povrchy a barvami materiálu. Interakce mezi povrchy je také zdůrazněna způsobem, jakým jsou střechy orientované a tvarované. Byly použity různé formy plechů z předoxidované mědi spojené stojatou drážkou, střídanou s širšími laťovými spoji rolí, což vytváří rytmus napříč instalací v dlouhých pruzích.

Je obzvláště příhodné, že tyto rozlehlé měděné střechy jsou použity na komplexu, určeném k dodávce pitné vody populaci města. Jde o jasnou připomínku dlouhé historie mědi v dodávkách nezávadné vody do našich domovů.