Domů » Články » Měď v architektuře a životní prostředí
Články

Měď v architektuře a životní prostředí

Před posouzením environmentálních přínosů mědi v architektuře stojí za to vrátit se k základům. Měď je přirozeným prvkem v zemské kůře, která byla v průběhu evolučního procesu začleněna i do živých organismů. Je to nezbytný stopový prvek, nezbytný pro prakticky všechny vyšší formy života, a příroda je pro nejlepší využití mědi dobře přizpůsobena a chrání se před případnými negativními účinky. To platí od nejzákladnějších úrovní až po nejkomplexnější metabolické funkce lidského těla. A platí to i pro dlouhodobé účinky mědi na budovách.

Měděné fasády, střechy a další vnější architektonické prvky vytvářejí v průběhu času ochrannou patinu, která se v případě poškození sama obnoví. To zaručuje extrémní trvanlivost a odolnost proti korozi v prakticky jakýchkoli atmosférických podmínkách a na rozdíl od jiných architektonických kovů měď nekoroduje zevnitř. V důsledku toho vždy nakonec selže spíše nosný substrát nebo konstrukce, než samotná měď. Ve skutečnosti je známo, že měděné střechy vydrží v dobrém stavu více než 700 let.

Funkční vlastnosti

Měď se obecně používá jako lehká krytina, vyžadující méně náročnou podpůrnou konstrukci než mnoho jiných materiálů. Při nízké hodnotě tepelné roztažnosti jsou pohyby způsobené změnami teploty minimalizovány a rozvrženy tak, aby nedocházelo k degradaci a selhání. Kromě toho vysoká teplota tavení mědi zajišťuje, že "nepoteče" ani se neroztáhne, jako to dělají jiné kovy. Měď je rovněž klasifikována jako A1 (nehořlavý materiál) podle EN 13501-1:2007 + A1:2009.

Je bezpečná a lze ji zpracovat při jakékoliv teplotě, aniž by za chladného počasí zkřehla nebo se v teplém počasí deformovala. Nevyžaduje nátěr, údržbu ani čištění, šetří zdroje, náklady a chemikálie na čištění. Interakce měděných plechů (měděného masivu) s prostředím byla hodnocena v rámci evropské chemické regulace REACH a nemá žádnou klasifikaci/omezení.

Výroba a recyklace

Evropské měděné výrobky pro aplikace v architektuře jsou vyráběny podle specifikací EN 1172 v továrnách světové třídy s přísným environmentálním dozorem a dobře zavedenými recyklačními postupy. Pracují s vysokou úrovní recyklovaných materiálů – obvykle 85% nebo více až ke 100%, šetří energii, skleníkové plyny a přispívají k cirkulárnímu hospodářství.

Měď se vyskytuje přirozeně jako jeden z cyklujících kovů, které se tvoří v přírodě, jsou používány společností a vracejí se k přírodě nebo jsou recyklovány pro další použití společností. Ekonomická hodnota mědi zvýhodňuje při demontážích a demolicích obnovu a recyklaci nejen mědi, ale i mnoha dalších materiálů.

Trvalé zlepšování

Recyklace mědi je osvědčenou praxí a její rozsah se řídí celkovými modely spotřeby. To je způsobeno oproti ostatním kovům poměrně snadným opětovným použitím jak odpadu ze zpracování, tak zachráněného šrotu z eventuálních demolic, stejně jako stimulující hodnotou mědi. Měď lze znovu a znovu recyklovat bez ztráty kvality nebo vlastností. 

Měďařský průmysl – od těžby až po výrobu – utrácí v regionu 30% kapitálových výdajů na zlepšení ve vztahu k životnímu prostředí. Zpracování mědi je na „Programu průběžného zlepšování", sloužícím zákazníkům a akcionářům a je v souladu se současnými potřebami trhu a politiky. Průmysl reaguje na iniciativu „cirkulární ekonomiky" Evropské komise a plánuje, že získá více šrotu pro opětovné použití, neboť ekonomika bude při řízení využívání materiálu po celou dobu jeho života efektivnější, zejména na konci životnosti. 

Environmentální hodnocení

Nástroje pro environmentální hodnocení jsou důležité při rozhodování o investicích a jsou užitečné při pohledu na celý dodavatelský řetězec a určení toho, kde v oblasti ochrany životního prostředí lze pro daný produkt dosáhnout největších zlepšení. Bohužel při srovnávání zde existuje mnoho nesrovnalostí. Aby bylo srovnávání užitečné, musí být přesnost nástrojů a jejich metodologie robustní a spravedlivá při srovnávání dvou výrobků s velmi odlišným složením a implementací, a to i v případě, že jsou určeny pro stejné použití.

Pro zjednodušení používá příliš mnoho nástrojů nedostatečně robustní a nespravedlivé předpoklady, což vede k extrémně zavádějícím srovnáním. Snadno se lze dopustit například chyb:

  • srovnání energie a ceny za tunu namísto za m2 materiálu, což znevýhodňuje tenčí, lehčí materiály, jako je měď
  • chybí nákladové a environmentální přínosy pro kompletní konstrukci z lehkých materiálů
  • použití nepřiměřených odhadů délky životnosti, což přidává „využití energie“ na zbytečnou výměnu
  • nebere se ohled na dnešní efektivní recyklační postupy.

V současnosti vyzýváme architekty, aby soustředili své srovnání na: primární energii; potenciál poškozování ozónové vrstvy; potenciál acidifikace; potenciál eutrofizace; a potenciál fotochemické tvorby ozonu. Jedná se o kategorie působení, které jsou dobře známé, globální a zralé – na rozdíl od jiných méně známých, nedostatečně robustních a chybných srovnávacích ukazatelů, zejména v oblasti toxicity, využívání půdy a využívání zdrojů. 

Share: 
Měď v architektuře a životní prostředíMěď v architektuře a životní prostředíMěď v architektuře a životní prostředí

Dalším používáním tohoto webu souhlasíte s využitím souborů cookie. Více informací najdete na tomto odkazu.

Akceptovat